Iquique a dale na jih
Úterý 1.12.
Humberstone
Ráno vstáváme opět poměrně časně, v 7 hod a po hostelové snídani (houska s máslem a kafe s mlékem) si zabalíme věci a dáváme si je do skladu. Dnes je v plánu Humberstone.
Chvíli nám trvá najít mikrobus, ale nakonec se zadaří. Po cestě od moře nahoru opět fotíme impozantní dunu, která se tyčí nad městem. Skoro po hodině nás mikrobus vysazuje před Humberstone a pokračuje dál do vesnice Pico. Opuštěné městečko H. se nám moc líbí. Zajímavá je kdysi noblesní plovárna za hotelem s velikým rezavým bazénem. Rezavá barva zde vůbec převládá, následuje hnědá a vše je pořádně zaprášené. Zelený je jen interiér udržovaného a funkčního divadla. Procházíme to celé, včetně rozpadající se továrny a dílen. Na sousední Santa Lauru už nám nezbývá čas. Musíme zpět do Iquique, protože ve 14 hod nám jede autobus do Serena a my máme už koupené lístky. Cestou zpět si za 5 min zastavíme dálkový autobus Pulman a je levnější než raní mikrobus. Dole jsme za chvíli a opět nás vysadí mimo centrum, tak ťapeme v poledním vedru.. Projdeme upravené a výstavní centrum plné lidí a ve stejné restauraci jako večer před tím si dáváme jídlo a džus. Vyzvedneme si batohy v hostelu, majitel se s námi rozloučí podáním ruky a objetím a vyrážíme na terminál společnosti TourBus. To je velká a úspěšná firma a opravila si v Iquiqeue velkou budovu jako svůj terminál. Moc pěkné.
Na dlouhou cestu do Serena jsme si zakoupili jízdenky do 2. nejluxusnější třídy – Cama á 35000 CHP. V řadě jsou jen 3 sedačky, takže má každý více místa. Sedačky lze zcela sklopit a celou dobu o nás pečuje steward. Dostali jsme večeři i snídani. Cesta vede tentokrát po pobřeží a pořád je na co koukat. Skály, písek, velké vlny. Konečně se dostáváme ke čtení časopisů, co máme s sebou. Cesta je sice krásná, je na co koukat, ale přeci jen je to několik set kilometrů to samé. Večer stavíme v Antofagosta. Super moderní velký terminál, jako malé letiště. Noc ubíhá rychle a v pohodě. Ráno nás budí steward roztahováním záclonek a snídaní a cca v 8 hod vystupujeme v La Serena. Taxík nás zaveze na Avenida del Mar, širokou pobřežní třídu.
Středa 2.12.
La Serena
Vzali jsme hned první ubytování, kam nás vzal taxikář. Trochu ošuntělý apartmán v areálu chatek Mar de Pacificko.
Výhled na moře nám kazí vyšší dům, ale je to příjemný zelený areál s bazénkem. Vypereme prádlo, už bylo na čase, trochu relaxujeme a pak vyrazíme do centra. Naše nadšení vykoupat se v Pacifiku poněkud kazí studený vítr. Jsou velké vlny a je nám dobře v mikině a dlouhých kalhotách. Nemile nás to zaskočilo. Z lenošivého dne na pláži asi nic nebude. Když se nad tím zamyslíme, tak nám to dojde. Od Arita, města položeném nejvíce na severu Chile, jsme se vzdálili 1500 km směrem na jih, což skoro odpovídá vzdálenosti Praha – Sicílie a není se co divit, že tu v místním „květnu“ nepadají mouchy vedrem. V závětří na sluníčku je moc příjemně, ale jakmile zajdeme do stínu a na vítr, je hned zase kosa.
Vyrazili jsme si tedy prohlédnout centrum. Bylo to pořádně daleko. Min 1,5 km po pláži a pak ještě 1,5 km kolmo od moře do centra. Město nás opět příjemně překvapilo. Velké výstavní domy, vesměs kamenné, široké dlážděné třídy, hodně kostelů a každý jiný. Vypadalo to tam spíše jako v Evropě než v Latinské Americe. Chvíli jsme pobyli na internetu, prošli centrum křížem krážem, opět si dali výtečné „jugo“ v pěkné, moderní kavárně a vydali se na vleklou cestu zpět. Stavujeme se na pláži, kde si vychutnáváme dvě hodiny volna s dobrým vínem a malými empanadas. V 18,50 by nás mělo vyzvednout auto z cestovou na večerní výlet do hvězdárny Mamamluca v blízkých kopcích. Moře hučí a vytváří fascinující vlny, ale vodu asi testovat nebudeme. Radek se ale nakonec přemohl a do vln skočil. Prý příjemné, ale já si počkám na větší teplo.
S 30 min zpožděním nasedneme do mikrobusu s dalšími osmi turisty a řidič a průvodce v jedné osobě, nám celou cestu vykládá zajímavosti o zdejším okolí. Třeba, že se tu pěstují tři druhy hroznů: 1. na pisco, 2. na víno a 3. na jídlo. Zdejší pisco je prý to jediné pravé. Údolí, kterým projíždíme je pěkné, zelené a zapadající slunce barví kopce na červeno. Ve Vikuňa odbočujeme na úzkou silničku, která vede nejprve mezi vinicemi, pak mezi kaktusy stále nahoru. Ve výšce 1100 m.n.m. je observatoř Mamaluca. Naší skupinky anglicky mluvících se ujme mladý Chilan a zajímavě vypráví o hvězdách, planetách apod. Např. kde je jih, se na jižní polokouli zjistí 4,5 násobkem délky Jižního kříže, ale pozor na falešný Jižní kříž, ten nemá pátou hvězdičku uprostřed. Po nahlédnutí do vesmíru v autě cestou zpět s pocitem vlastní nicotnosti usínáme. Cena za prohlídku observatoře a cestu 15000 CHP/os.
Čtvrtek 3.12.
Přesun do Santiaga de Chile
V půl osmé máme budíček, ale přeci jen to chvilku trvá, než se vykopeme a zabalíme. V 8,20 jdeme na snídani a v 8,45 nás taxi doveze na autobusák.
Za 13000 CHP si kupujeme lístek na autobus v 9,15 do Santiaga. Luxusně se svezeme poloprázdnou Cama s půlhodinovým zpožděním. V Santiagu jsme v 15,45 a jedeme metrem rovnou na zastávku La Florida, ze které jezdí modré autobusy do Canion del Maipo (1700 m.n.m.). Trochu nám opět trvá nalézt, odkud jezdí, pak ale mávneme na první, který jede okolo a ten nás cca po hodině vysazuje v San José, odkud pokračujeme velkým busem do San Alfonsa. Nalézáme velmi pěkný, až luxusní kemp Cascade des Animas. Každé místo pro stan má přístřešek, vlastní vodu a zásuvku. Za celodenní kodrcání se odměňujeme večeří v místní restauraci nad řekou. Je to restaurace na úrovni s nádherným výhledem na hnědou řeku, ceny tomu odpovídají. Losos s hranolkami a zeleninou je za 6000 CHP a velký salát také tak. Je znát, že jsme blízko hlavního města a v oblíbené turistické destinaci. Oba si dáme dvě sklenky skoro černého vína a máme ji jak z praku. Noc ve stanu byla super, ani teplo, ani zima.
Náhledy fotografií ze složky Santiago a okoli